Zkušební postupy pro vzduchové filtry

Druhy zkoušek

Rozlišujeme mezi typovou zkouškou a zkouškou ve výrobním závodě.


Typová zkouška filtru se provádí vhodným normovaným postupem odpovídajícím danému filtru (viz tabulka 2). Testovaný filtr přitom musí být reprezentativní pro určitou konstrukční řadu. Tato podmínka je považována za splněnou, má-li testovaný kus s danou konstrukční řadou identické následující znaky: popis (1), hloubku "filtračního složence" ve směru proudění vzduchu a rychlost proudění filtračním médiem. Ostatní znaky testovaného kusu se mohou lišit, např. velikost a tvar náběhové plochy. Typové zkoušky mohou provádět všechny autorizované zkušebny akreditované dle EN ISO/IEC 17025 (dříve DIN EN 45000). Jako základ pro zařazení do třídy slouží platný zkušební atest některé z těchto zkušeben, který musí zahrnovat jednoznačný popis testovaného produktu, podmínky zkoušky i výsledky zkoušky. Typové zkoušky jsou účelné pro filtry pro hrubý a zejména pro jemný prach.


Zkouška ve výrobním závodě se vztahuje na filtry, které nemají typové zkoušky, nebo filtry, které musí být podle platných norem podrobeny individuální zkoušce (např. HEPA a ULPA filtry). Pokud zkušební zařízení u výrobce filtrů odpovídají platným normám, zkouška byla provedena podle platné normy a je u výrobce implementován systém managementu jakosti dle ISO 9000, může být zařazení filtrů do normovaných tříd filtrace provedeno také na základě zkoušek ve výrobním závodě.

Zkoušky ve výrobním závodě se provádějí na zkušebním zařízení výrobce. Jako základ pro zařazení do tříd slouží zkušební atest, který zahrnuje jednoznačný popis testovaného produktu, podmínky zkoušky i výsledky zkoušky. O možném uznání těchto zkoušek rozhoduje kupující na výhradní vlastní zodpovědnost.

Zkušební postupy a klasifikace vzduchových filtrů

Zařazení vzduchových filtrů do "skupin" a "tříd" (tabulka 2) se provádí na základě výsledků měření výkonu odlučování, které se dosahují normovanými zkušebními postupy, které jsou krátce popsány dále v textu. Podrobné a závazné informace je nutno převzít z relevantních norem.

Skupina je definována na základě jednotného postupu měření a stejných parametrů zkoušky.
Třída je definována na základě jedné (dolní) mezní hodnoty nebo dvou (dolní a horní) mezních hodnot pro výkon odlučování filtru ve vztahu k postupu měření skupiny, který náleží příslušné třídě.

Skupina G: Filtry pro hrubý prach
Třídy G1-G4

Gravimetrická zkušební metoda dle EN 779 (2) pro stanovení stupně odloučení:
Několikanásobné poprášení testovaného kusu známým množstvím standardizovaného umělého zkušebního prachu (3) v proudícím vzduchu až po maximální koncovou tlakovou ztrátu 250  Pa. Stanovení stupně odloučení na základě poměrů hmot zvážením aerosolového filtru následně zařazeného za testovaný kus. Ze všech jednotlivých měření se vypočte střední stupeň odloučení (Am).

Skupina F: Filtry pro jemný prach
Třídy F5-F9

Zkušební metoda založená na změně zabarvení dle EN 779 (2) pro stanovení stupně účinnosti:
Několikanásobné měření frakčního stupně účinnosti DEHS-aerosolem (0,2 - 3,0 mikrometry) v čistém vzduchu. Testovaný kus se po prvním měření v novém stavu zatíží známým množstvím standardizovaného syntetického zkušebního prachu (3) a poté se opět provede stanovení frakčního stupně účinnosti, a to až do dosažení koncové tlakové ztráty 450 Pa. Měření frakčního stupně účinnosti se provádí pomocí laserového počítače částic pro nejméně 5 oblastí velikostí částic. Zařazení filtrů do tříd se provádí na základě středního stupně účinnosti (Em) pro částice o velikosti 0,4 mikrometru, vypočteného ze všech jednotlivých měření. Dodatečně se měří stupeň účinnosti vyprázdněného filtračního média pro částice 0,4 mikrometru.

Skupina H: HEPA filtry pro mikročástice
Třídy E10-E12, H13-H14

Třídy E10-E12 nezkoušeny na netěsnost
Třídy E13 a E14 zkoušeny pomocí "scanningu" nebo vizuálně (4) na vyloučení netěsnosti.

Zkušební postup, viz "skupina U".

Skupina U: ULPA filtry pro mikročástice
Třídy U15-U17

Zkoušena na vyloučení netěsnosti pomocí "scanningu".

Postup zkoušky podle EN 1822 (5). Zkouška se provádí na neznečistěných filtrech pomocí kapalného zkušebního aerosolu (např. DEHS), na základě naměřených hodnot pro průměr částic odpovídající maximálnímu činiteli prostupu (tzv. MPPS):

  • V prvním kroku testování se zjistí na plochých vzorkách filtračního média velikost částic, při které se dosáhne maximálního činitele prostupu (MPPS). Následující posouzení a klasifikace filtru se potom provede už jenom pro MPPS.
  • V druhém kroku se změří integrální činitel prostupu Di pro MPPS (zjištěný přes výstupní plochu) a tlaková ztráta filtru, obojí při jmenovitém objemovém proudu.
  • Ve třetím kroku se při jmenovitém proudu vzduchu měří místní činitel prostupu DL (= penetrace v místě netěsnosti) pro MPPS přes celou výstupní plochu filtru i jeho rám (metoda scanningu). Pro filtry třídy H13 a vyšší přitom nesmí lokální činitel prostupu DL pětinásobně překročit hodnotu maximálního integrálního činitele prostupu Di příslušné třídy (DL < 5·Di).

Pro klasifikaci filtru nesmějí být překročeny mezní hodnoty pro integrální a pro lokální činitel prostupu příslušné třídy.